Expert: Plyn může zlevnit, ale elektřina bude drahá už pořád

Myslíte si, že trend rostoucích cen energií bude pokračovat i letos? Pokud ano, jaké budou hlavní faktory a kam až se mohou ceny dostat?

Zhruba před třemi měsíci byla hlavním faktorem, který navyšuje cenu elektřiny, cena emisní povolenky. Zemní plyn byl už drahý, ale dnes jsme oproti tomu na dvojnásobku. Mysleli jsme, že plyn zlevní a že se tak stane nejpozději začátkem března s ukončením topné sezony.

Když se teď dívám na cenu plynu pro rok 2023, tak na maximu jsme byli někde kolem Vánoc, kdy stál kolem 60 eur za megawatthodinu, a nyní jsme na hodnotě asi 55 eur. Plyn je stále drahý, ale pořád je naděje, že s příchodem jara se cena sníží. Bude to ale velmi záležet na tom, jak to dopadne s potenciálním konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou.

Když se podíváme na cenu povolenek, tak ty zase atakují maxima. K předpokladu, že se cena elektřiny sníží někdy v příštím čtvrtletí, jsme proto skeptičtí. Na rok 2023 se její cena nyní pohybuje kolem 140 eur za megawatthodinu, zatímco v letech 2015 až 2019 jsme byli zvyklí na cenu kolem 30 až 40 eur.

To nezní zrovna optimisticky.

Ze všeho, co vidím na trzích, vyplývá, že pro všechny, tedy i pro maloodběratele, pravděpodobně dojde k dalšímu zdražení, protože dodavatelé budou nakupovat dráž. Bude to procentuálně o něco méně než na podzim a začátkem roku, ale v konečném důsledku to bude v korunách podobné zdražení jako v té první vlně.

A jaké budou ceny v dlouhodobějším horizontu?

Nepředpokládáme, že by ceny zemního plynu zůstaly na úrovni 50 až 60 eur. Očekáváme, že nejpozději během roku až dvou by se měly vrátit k hodnotě 30 eur i níže. Drahý zemní plyn jako cenotvorný faktor by měl ustoupit do pozadí.

Budou tu ale jiné faktory, kterými bude cena povolenky a otázka dostatečnosti zdrojů, kde se situace nevyvíjí dobře. Elektřina je teď pravděpodobně na vrcholu, ale očekáváme, že její velkoobchodní cena bude na úrovni asi 100 eur za megawatthodinu, tedy na trojnásobku toho, na co jsme byli zvyklí před rokem 2021. A na této úrovni už zřejmě zůstane dlouhodobě.

Často slýcháme argument, že vyrábíme elektřiny dostatek, dokonce ji vyvážíme, ale pak za ni platíme stejně jako Němci, protože se cena tvoří na burze v Lipsku. Jak to je?

Chápu kontext těchto diskusí, že se lidé ptají, proč, když jsme schopni v ČR levně vyrobit elektřinu, za ni platit hodně, a kdybychom si uzavřeli hranice, budeme tady platit nižší cenu. Tento předpoklad je ale chybný. Kdybychom neobchodovali s okolím, tak by cena neklesla. Máme nadbytek kapacity, ale cena elektřiny je spjatá s cenou zemního plynu a cenou povolenek. Není pravda, že bychom levně vyráběli a draze prodávali. Je pravda, že v Česku draze vyrábíme, přinejmenším ze zemního plynu, a draze prodáváme na burze, ať už je zákazník z jakékoli země.

Organizovaný trh dlouhodobě generuje nejnižší možné marže. Problém nehledejme v burze, ale v základech. Je to konglomerát různých efektů a za tím vším stojí překotná snaha Evropské unie po dekarbonizaci nejen elektroenergetiky. Samotná dekarbonizace je v pořádku, překotná je však špatně.

Je možné opustit trh s emisními povolenkami, jak to třeba navrhuje bývalá šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková?

Od systému emisních povolenek nemůžeme ustoupit, pokud bychom technicky vzato nechtěli vystoupit z Evropské unie. To je absurdní a naprosto šílená představa. A i kdybychom to udělali, tak bychom stejně museli pravidla hry Evropy přijmout. Odejít od systému emisních povolenek, to by znamenalo obrovský konflikt s EU, který si Česko nemůže dovolit. Jinou věcí je působit v Unii tak, aby se systém emisních povolenek podařilo modifikovat nebo jej alespoň rozumně rozšířit na celou energetiku, aby se odstranila nelogická znevýhodnění.

Jak modifikovat?

Zakopaný pes je v tom, že se nikdy nemělo připustit, aby existoval obchod s povolenkami tak, jak byl a stále je organizovaný. Jejich cena je nepředvídatelná. Alternativa, která tady byla od začátku, je zpoplatnění emise CO2 z jakéhokoli zdroje, nejen pro velké emitenty. Nedává to totiž smysl, že kotle v domácnostech za emise CO2 neplatí, ale teplárny platí. To je nespravedlivé.

Systém by měl fungovat lépe tak, že by byla zpoplatněna emise CO2 a poplatek by měl být na začátku malý. Poté, řekněme v roce 2050 či spíše 2060, by měl být tak vysoký, že by se zamezilo převážné většině emisí CO2. Systém by byl předvídatelný, všichni by věděli, co mají postavit za zdroj nebo odstavit, a celá ta obrovská neznámá by přestala fungovat.

A je to reálné?

V tuto chvíli spoustě aktérů drahá povolenka v podstatě vyhovuje a je velmi těžké najít shodu na tom, jak by měl být systém přetvořen nebo regulován. Především některé kruhy v Německu si už dnes nedokážou představit, že by se její cena zase snížila k 30 až 50 eurům. To by jim ekonomiku jejich investičních plánů poškodilo. Už se rozhodli a vsadili si na to, že povolenka bude drahá. Budeme si muset zvyknout na povolenku za cenu kolem 100 eur a výše, pravděpodobně se už nikdy nedostane níž.

Problém je, že povolenek je nyní velký přebytek, a přesto zdražují. Můžeme se dohadovat, zda jsou to spekulace, nebo si lidé myslí, že by v budoucnu povolenku nakoupili ještě dráž, a proto nakupují za 90 až 100 eur.

A bylo to šťastné, umožnit obchodování s povolenkami jako s investičními nástroji? Nemělo se to povolit jen těm, kteří emise skutečně produkují a povolenky potřebují?

Tak jako tak by se tomu asi nedalo zabránit. Spekuloval by s tím menší okruh subjektů, cena by možná teď byla nižší, ale nedomnívám se, že by cenu dominantně vytvářela spekulace. Spíš je to obava o to, že bude velký tlak na snižování emisí CO2.

EU může povolenky stáhnout ze systému, může udělat nějakou manipulaci. V tuto chvíli by sice bylo kuriózní stahovat povolenky, když jich je přebytek, a ještě za vysokou cenu, ale možné to je. Energetika je vyděšená, má pocit, že povolenka půjde neustále nahoru.

Mohl by stát například uplatnit svůj vliv v ČEZ a nařídit snížení cen? Podobně to udělala francouzská vláda se společností EDF. Stát tam vlastní kolem 84 procent akcií, v ČEZ je to asi 70 procent…

Každá firma je tu od toho, aby vytvářela hodnotu. Tu můžeme vyjádřit různým způsobem, nejlépe se vyjadřuje penězi, protože se to dobře měří. Firma se na to také může dívat komplexně a zahrnout i ekologii a počítat externality, ale v každém případě musí mít nějakou ekonomiku. Když má firma možnost vytvářet hodnotu a zisk, tak by to měla dělat.

Představa, že by dnes byly ohromné marže na výrobě elektřiny, je v podstatě chybná. V posledních letech byly marže mimořádně nízké a teď jsou trochu vyšší, a to jen u některých zdrojů. Představa, že bychom spočítali, jakou má mít výrobce marži, to bychom se vraceli do dob RVHP. Je to hra s ohněm.

Poté, co zavedla EDF regulace pro maloodběratele, jí klesla tržní kapitalizace o čtvrtinu. Rozhodně varuji před regulací samotné cenotvorby silové elektřiny. Cena by měla být výsledkem soutěže. A pokud chce stát vykompenzovat vysoké náklady, které sám zavinil svou politikou, potom je možné v některých případech sáhnout do sociálního systému. Rozhodně by se ale neměla regulovat cena elektřiny.

Taková situace je na Slovensku, kde jsou ceny pro domácnosti zastropované…

Na Slovensku stanovují tuším pro maloodběr maximální ceny na základě průměru prvních šesti měsíců na následující rok. Oni tam tímto způsobem odfiltrovávají největší výkyvy ceny, ale vysoká cena elektřiny je dožene. Bude to jen se zpožděním.

Pokud jsou náklady na energetiku v nějaké výši, nemůžeme nařídit společnostem, aby šly do ztráty. Na Slovensku to ale není jen otázka energetiky, je to na systémové úrovni trochu jiná země než Česká republika, Rakousko nebo Německo. V jistém ohledu tam stát do svobodného trhu více zasahuje.

Jaké jsou přístupy k cenotvorbě v okolních zemích a jaké jsou tam v porovnání s Českem ceny energií?

Když se podíváme na země, které do toho moc nezasahují, jako jsou zmiňované Rakousko, Německo a Česko, tak ceny silové elektřiny jsou velice podobné – a to samé platí pro plyn. Maďarsko, Polsko a Slovensko některé segmenty trhu regulují. V Maďarsku je de facto státní energetika, takže tam to jde nějakým způsobem udělat, ale tam, kde je trh nedeformovaný, je podobná cenová úroveň.

Pak je ale druhá část ceny a to jsou služby za přenos, regulační schopnosti soustavy, distribuci a podobně. Tam je situace taková, že například v Německu jsou náklady o desítky procent vyšší než v ČR. Tady máme služby ještě v tuto chvíli relativně levné.

Co dlouhodobé smlouvy s Gazpromem, z nichž nyní profitují v jiných evropských zemích. Proč ji česká strana nemá? Největší dodavatel innogy měl donedávna německé majitele, nyní maďarské…

Několik let zpět atakovala cena plynu neuvěřitelně nízké hodnoty, kolem 8 eur za megawatthodinu. Předtím byla cena několik let na úrovni do 20 eur. Odběratelé nebyli motivováni uzavírat dlouhodobé kontrakty, protože by šli do vyšší ceny. Z tehdejšího pohledu bylo asi rozumné cenu nefixovat. Nicméně, velká část spotřeby, přibližně 60 %, je v ČR dodávána na základě dlouhodobých kontraktů s Gazpromem, kde je cena určena vzorcem.

Trochu jinou cestou šlo pravděpodobně Maďarsko, tam je ale vazba na Rusko jiného řádu a dnes na tom vydělává v porovnání se zbytkem Evropy. Do samotného kontraktu ale přesně nevidíme.

Musím se ale zastat obchodníků. Těžko se dalo predikovat to, co se stalo v průběhu roku 2021. Doufám, že se situace uklidní a že se vrátíme k cenám plynu na úroveň 20 až 30 eur, možná i níž.

Dají se nahradit dodávky zemního plynu z Ruska zkapalněným LNG?

Za určitých okolností se dají nahradit. Nikoli v horizontu let, ale alternativa přísunu plynu z LNG terminálů existuje. Jde především o plyn z USA, Kataru či Austrálie. Nebyl by to plyn za 8 až 15 eur, ale myslím, že cenové úrovně 20 až 35 eur by se dosáhnout dalo.

LNG je teď výrazně dražší než zemní plyn. Když to ale pomineme, tak jsou u něj dostatečné kapacity? Těží se dost? Je pro to dost spe­ciálních lodí a terminálů?

Nyní nejsou kapacity na plnou náhradu, protože jednoduše nebyla taková poptávka. Stručně řečeno, je zcela reálné, že by se navýšily těžební i transportní kapacity tak, aby se EU bez ruského plynu obešla. Zdůrazňuji však, že by to byl delší proces.

Kdyby došlo na vyloženě krizový vývoj, můžeme dočasně přerušit přechod z uhlí k plynu a můžeme výrobu elektřiny a z malé části i tepla dočasně nahradit nyní odstavovaným uhlím, kterému v provozu brání především špatná ekonomika vlivem vysokých politických požadavků na dekarbonizaci.

Tato odpověď jistě vzbudí kontroverze, ale dodávka pomocí LNG rozhodně nemusí být výrazně dražší než dodávka plynovodem z Ruska, v nejbližších letech by to mohlo být právě naopak. Rozhodně přitom nejde o snahu ostrakizovat Rusko, jde o snahu diverzifikovat zdroje tak, aby byl obchod s Ruskem férový a oboustranně výhodný. Za situace, kdy má jedna strana přinejmenším jasnou možnost uplatnit výhodu, je férovost ohrožena.

Přinese současný stav větší tlak EU na to, aby se domácnosti samy zásobily energiemi prostřednictvím fotovoltaik na střechách a tepelných čerpadel?

Je to lákavá představa a nepochybně se to dnes již děje. Spousta domů, ale i firem se snaží vyrábět si elektřinu. To, co si může pořídit domácnost, aby se zbavila závislosti na přítoku energie, nebo ji alespoň omezila, je fotovoltaika. V domácnostech je to ale bohužel většinou nejméně vhodné. Technicky to realizovatelné je, ale finančně to příliš nevychází. Diagram spotřeby domácnosti se vůbec nekryje s diagramem výroby z fotovoltaiky. Jiná situace je ve výrobních podnicích, které fungují přes den. Tam se nějaká forma fotovoltaiky téměř vždy uplatní bez nutnosti akumulace.

Další možností jsou tepelná čerpadla jako náhrada za plynový kotel nebo přímé vytápění elektřinou. To je velká pomoc, ale kdybychom nahradili všechny plynové kotle tepelnými čerpadly, tak by o desítky procent vzrostla spotřeba elektřiny – a tu musíme vyrobit. Byl by to tedy další tlak na růst její ceny. Je jisté, že od určité úrovně by se pak nevyplácela ani tepelná čerpadla. Určitě bude narůstat podíl výroby tepla v čerpadlech, podíl výroby elektřiny ve fotovoltaice i kogenerační výrobě, ale závislost na plynu to nevyřeší. Kogenerační výrobu, tedy společnou výrobu elektřiny a tepla, řešíme s mnoha klienty a pro firmy s výraznějším odběrem tepla a elektřiny je to často velmi výhodná forma vlastní energetiky.