Solární byznys stále žije

15.5.2014, EKONOM, David Tramba

PEREX: Zastavení dotací omezilo zájem lidí a firem o střešní solární panely. Navzdory tomu se jedná o ekonomicky návratnou investici a nové panely dál přibývají.

Naše nové sídlo bude plné moderních technologií - včetně střešní solární elektrárny, plánuje šéf energetické společnosti Lumius Miloň Vojnar. Potvrzuje tak neočekávaný trend - konec dotací nezastavil zájem firem ani domácností o investici do solárních panelů.

Nárok na čerpání zvýhodněné výkupní ceny nebo zeleného bonusu za elektřinu vyrobenou v malých solárních elektrárnách totiž skončil v prosinci loňského roku. Navzdory tomu od ledna přibyly desítky nových instalací. Stovky dalších lidí a firem takovou investici připravují.

Stále lze totiž najít okruhy zákazníků, kterým se vlastní zdroj energie může vyplatit. Hlavním motivem se stává snaha ušetřit za distribuční tarify, nejodvážnější jedinci zkoušejí fungovat v "ostrovním provozu" - tedy se záložními bateriemi a bez odběru elektřiny ze sítě. Roste také zájem o využití solárních panelů k ohřevu vody a přitápění.

Oslovené firmy z oboru potvrzují, že solární byznys stále žije. Potvrzují však, že propad zájmu po odbourání provozních dotací klesl. "V minulém roce naše společnost instalovala přes 70 solárních elektráren o celkovém výkonu 400 kilowattů, v letošním roce po zrušení výkupních cen odhadujeme, že budeme instalovat asi pětinu tohoto počtu," odpověděl jednatel firmy Česká solární Viktor Sóos.

Jiné předpovědi jsou pesimističtější. Jednatel firmy Sollaris a současně předseda Cechu aplikovaných fotovoltaických technologií Libor Váka varuje před propadem počtu postavených elektráren až na méně než jednu desetinu loňské úrovně.

Trh s nabídkou střešních fotovoltaik zatím kontrolují hlavně menší firmy. Na potenciálně lukrativní byznys pomalu začínají cílit i velcí hráči. Platí to i pro ČEZ, který loni založil firmu ČEZ Nová energetika se zaměřením na malé zdroje energie v místě spotřeby. S konkrétní nabídkou má přijít v příštím roce.

A jak v dubnu potvrdil šéf české divize energetické skupiny RWE Martin Herrmann, růstové příležitosti v oblasti decentralizované energetiky začíná vyhledávat i největší tuzemský dodavatel zemního plynu.

Návratnost u firem je kratší

Firmy působící v oboru odhadují návratnost investice v případě rodinného domku na deset až dvanáct let. "Výhodu mají objekty s denním režimem, tedy vlastníci klimatizací, bazénů s čerpadly a filtrací, s provozem domácí kanceláře a podobně," vysvětluje Viktor Sóos.

Ve výhodnější pozici jsou menší firmy, které mají zpravidla vyšší cenu elektřiny než domácnosti a jejichž provoz se soustředí do denních hodin. V jejich případě se návratnost dle oslovených firem může pohybovat od sedmi do osmi let.

Orientační propočet týdeníku Ekonom tak příznivě nevychází. Zmíněná firma Sollaris nabízí malou střešní solární elektrárnu o výkonu 2,75 kilowattu "na klíč" za 114,5 tisíce korun. Při současné ceně silové elektřiny a výši distribučního tarifu pro běžnou domácnost se investice vrátí za zhruba 14 let.

Jedná se o prostou návratnost, která nezohledňuje časovou hodnotu peněz ani náklady na případný úvěr. Ekonomické parametry může ovlivnit i budoucí vývoj elektřiny, který lze dnes jen těžko odhadnout.

Větší instalace o výkonu 30 kilowattů, vhodná na výrobní či skladovou halu, vyjde u firmy Sollaris na 858 tisíc korun bez DPH. Prostá návratnost zde vychází na 11 let, poté již solární elektrárna vyrábí proud téměř zadarmo.

Její životnost se totiž pohybuje okolo 30 let, náklady na provoz jsou minimální. Jediné, s čím zájemci musejí dopředu počítat, je výměna měničů po zhruba 15 letech od spuštění.

Stigma minulosti

Zájem o fotovoltaiku udržuje fakt, že technologie za poslední roky výrazně zlevnila. Malou solární elektrárnu lze dnes pořídit již za cenu okolo 30 tisíc korun za kilowatt výkonu. To je pro srovnání třikrát méně než v roce 2009, kdy v Česku vypukl živelný solární boom.

Před pěti lety stát každou vyrobenou kilowatthodinu ze slunečního záření dotoval skoro 13 korunami. Politici s nápravou situace zrovna nespěchali. Smutným důsledkem jejich nečinnosti je částka 25 miliard korun, kterými musejí čeští spotřebitelé elektřiny dotovat dříve postavené solární elektrárny.

Tehdejší politické selhání dodnes vrhá temný stín na pověst solární energetiky v Česku. "Stále narážíme na jakési stigma minulosti solární energetiky, která je dodnes zneužívána jak pro technické bariéry vstupu do sítě, tak i v diskusích se zástupci ministerstva průmyslu a distribučních společností," poznamenal obchodní ředitel firmy juwi Petr Správka. Právě odstranění dotací, díky nimž malý okruh jedinců bohatne na úkor ostatních, může dát fotovoltaickému byznysu nový impulz k růstu.

Rozsah současného zájmu lze zatím jen odhadovat. Během chladného prvního čtvrtletí se tradičně fotovoltaické elektrárny téměř nestaví. Letos od ledna do března podle údajů Energetického regulačního úřadu přibylo 36 takových zařízení. Úřad nicméně registruje pouze ty majitele, kteří část vyrobené elektřiny dodávají do sítě a potřebují tedy příslušnou licenci k činnosti.

Podle správce energetického trhu OTE vyrostly první "nedotované" solární elektrárny již v minulém a předminulém roce. Investoři totiž v případě 13 zařízení překročili - zřejmě úmyslně - maximální výkon 30 kilowattů či jiná omezení, a ztratili tím nárok na provozní dotaci.

Nejlepší přehled o nových zájemcích mají provozovatelé distribučních sítí. Největší z nich, ČEZ Distribuce, eviduje stovky nových žádostí v rozsahu zhruba dvou megawattů plánovaného výkonu.

Správce sítě v hlavním městě PRE Distribuce eviduje pouze tři žádosti o celkovém výkonu 23 kilowattů.

Úzkým místem, kterým ne každý projde, je omezený prostor k zapojování nových energetických zdrojů k síti. Například ČEZ Distribuce další elektrárny nepřipojí v severozápadních Čechách, na Příbramsku ani Karvinsku.

Distributoři bedlivě sledují zpětné vlivy výrobny na distribuční soustavu a její stabilitu. "Sledujeme, zda nová výrobna nesníží kvalitu dodávky pro ostatní zákazníky v daném místě. Opakovaná měření v minulosti ukázala, že necelých 30 procent nově připojených zdrojů má tento vliv," upozornil mluvčí skupiny ČEZ Martin Schreier.

Expert na obnovitelné zdroje Bronislav Bechník, pracující pro odborný portál Tzb-info.cz, zmínil, že tlak distributorů se projevil na velikosti střešních solárních elektráren. Zatímco dříve si lidé běžně na rodinné domky dávali panely o výkonu čtyři až pět kilowattů, dnes jim distributoři povolí jen poloviční výkon a požadují co nejmenší přetoky energie do sítě.

Nadšenci, soběstační a investoři

Noví zájemci o střešní fotovoltaiku se rekrutují z různých skupin lidí. Nechybějí mezi nimi technologičtí nadšenci. Ti si zpravidla pořizují komplexní řešení energetických potřeb, jež vedle střešních panelů zahrnují také integrovaný zásobník tepla a tepelné čerpadlo. "Efektivní fotovoltaika je v takovém případě schopna pokrýt 60 procent celoroční spotřeby elektřiny," dodává Petr Správka z firmy juwi.

Jiní lidé považují tuto investici za jistou formu penzijního připojištění. Mnozí padesátníci přemýšlejí, jak v důchodovém věku ušetřit za energie. Pokud zrovna mají k dispozici volné peníze, pořídí si za ně střešní solární elektrárnu a sníží tím platby za elektřinu či vytápění.

I v Česku se najdou klienti, kteří si připlatí za energetickou soběstačnost. Připojení k rozvodné síti si však zpravidla pro případ nouze ponechávají. "Ostrovní elektrárny se zálohou z veřejné sítě jsou dynamicky rostoucí trh, zákazníci oceňují kombinaci dostupné ceny, zvýšené jistoty dodávky a návratnosti za 12 až 14 let," říká podnikatel Martin Kolařík, jehož firma se na ostrovní elektrárny specializuje.

V letošním roce plánuje Kolařík dodat 20 ostrovních projektů "na klíč", dalším zájemcům pak dodá rozložené elektrárny či jednotlivé díly.

Kompletní dodávka pro jednoho zákazníka vychází na 70 až 250 tisíc korun. Kromě majitelů rodinných domků a chat se o takové řešení zajímají třeba provozovatelé telekomunikačních věží a wi-fi hotspotů.

Největší potenciál však v současnosti má využití fotovoltaiky pro vytápění a ohřev vody, kde je i bez dotace reálná návratnost vložených peněz do osmi let. Předmětem vášnivých debat v odborných kruzích je spor, zda se pro ohřev vody hodí více fotovoltaické panely, nebo solárně termické kolektory.

Podle propočtu Bronislava Bechníka vycházejí obě řešení po ekonomické stránce téměř shodně. Bechník varuje před technicky nejjednodušším řešením, kdy jsou fotovoltaické panely připojeny přímo k elektrickému bojleru. To vede ke snížení efektivity systému až o 40 procent.

Solární ohřev vody včetně daně a montáže pro rodinný domek vyjde nejčastěji na 70 až 80 tisíc korun. V jiných případech zájemci kombinují solární elektrárny s tepelným čerpadlem, aby kromě ohřevu vody vyřešili i otázku vytápění. Tento model využívají stále častěji družstva a společenství vlastníků bytů. Česká fotovoltaická průmyslová asociace (CZEPHO) uvádí jako referenci příklad panelového domu v Sokolově.

Tamní bytové družstvo obhospodařující 24 bytů se rozhodlo pro toto řešení v polovině loňského roku. Před instalací pěti tepelných čerpadel a 20kilowattové sluneční elektrárny dosahovala roční platba za teplo z dálkového zdroje 540 tisíc korun. Nové řešení by mělo tyto náklady srazit na 135 tisíc korun, což představuje roční úsporu zhruba 17 tisíc korun na jeden byt.

Od úspor je třeba odečíst nárůst odvodu do fondu oprav o zhruba čtyři tisícikoruny ročně. Z těchto peněz družstvo splácí bankovní úvěr poskytnutý na investici. Její návratnost se pohybuje kolem osmi let, ale jen díky tomu, že družstvo stihlo vše dokončit v loňském roce a získalo tak nárok na provozní dotaci.

Příliš mnoho překážek

Další rozvoj solární energetiky bude záviset na tom, zda se podaří odbourat různá znevýhodnění a administrativní bariéry. Několik málo panelů na střeše s sebou stále nese povinnost získat živnostenské oprávnění a licenci k výrobě elektřiny.

Firmy z oboru volají po odbourání poplatku za vícenáklady spojené s obnovitelnými zdroji v případě elektřiny vyrobené přímo u spotřebitele. "Je to absurdní hloupost, protože novými fotovoltaikami, které dotaci nemají, přispíváte do hromádky, ze které se dotují staré obnovitelné zdroje," uvedl ředitel divize Energo ve firmě NWT Jakub Mráček.

Vlastní výroba ze střešních solárních panelů je tak zatížena platbou 495 korun za megawatthodinu, což zhoršuje ekonomickou návratnost investice. Návratnost je vinou této platby o 10 až 20 procent delší.

Firmy též lobbují za omezení byrokratické zátěže. Vzorem je Slovensko, kde se malé instalace do 10 kilowattů, tedy zhruba do počtu 40 panelů, těší jednoduchému povolacímu re žimu. Odpadá zde i povinnost pro majitele panelů registrovat se jako podnikatel.

Aliance pro energetickou soběstačnost (AliES) a další oborová sdružení usilují také o zavedení net-meteringu. Jeho principem je, že domácnost dodává přes den přebytky do rozvodné sítě, a naopak chybějící proud v nočních, ranních a večerních hodinách ze sítě odebírá. "Net-metering již úspěšně funguje například v některých státech USA, v Itálii, Dánsku, Španělsku či Francii," poznamenal výkonný ředitel AliES Martin Sedlák.

Jenže z pohledu distributorů a dodavatelů elektřiny se jedná o nevítaný jev. Solární elektrárny nejvíce elektřiny vyrobí okolo poledne, zatímco domácnosti nejvíce spotřebují v ranních a večerních hodinách. A baterie pro skladování energie má doma jen několik nadšenců.

Distributoři naopak požadují změny v tarifech, jež by výrobu elektřiny pro vlastní spotřebu znevýhodnily. Lidé a firmy by prý měli platit vyšší fixní poplatek, a naopak méně za dodané kilowatthodiny proudu.

Energetický regulační úřad se touto otázkou nyní zabývá v souvislosti s nastavením podmínek nového regulačního období v elektroenergetice. "Je třeba vyrovnat se s takzvaným vodárenským efektem a eliminovat vliv snižování distribuovaného množství elektřiny na regulované ceny," říká mluvčí úřadu Jiří Chvojka.

Na druhou stranu je však regulátor ochoten diskutovat o snížení administrativní zátěže i zavedení net-meteringu. Změnu by mohla přinést novela energetického zákona, na které již začali pracovat úředníci ministerstva průmyslu a obchodu.

Impulz může oboru přinést pokles cen solárních panelů a jiných technologií. Odhady výrobců a analytiků hovoří až o 50procentní redukci do konce desetiletí. Klesat mají i náklady na pořízení baterií či jiných záložních systémů. Vstřícnější podmínky mohou opět vrátit solární byznys do středu zájmu. "Potenciál českého trhu je 20 až 30 tisíc nových střešních fotovoltaik za rok," tipuje Lukáš Váka z Cechu aplikovaných fotovoltaických technologií.

Odbourání byrokracie, konec zpoplatnění výroby energie pro vlastní spotřebu "zelenou daní" a další vstřícné kroky ze strany státu, doprovázené dalším poklesem fotovoltaických panelů, tak mohou v Česku spustit další solární boom. Ale tentokrát již naštěstí bez čerpání vysokých dotací na účet ostatních spotřebitelů elektřiny.

115 tisíc Kč

Na tolik v současnosti vychází typická solární elektrárna "na klíč" o výkonu 2,75 kilowattu, umístěná na střeše rodinného domku.





Úvodní strana english version Zákazník DC